LISTSERV mailing list manager LISTSERV 15.0

Help for KNIHOVNA Archives


KNIHOVNA Archives

KNIHOVNA Archives


View:

Next Message | Previous Message
Next in Topic | Previous in Topic
Next by Same Author | Previous by Same Author
Chronologically | Most Recent First
Proportional Font | Monospaced Font

Options:

Join or Leave KNIHOVNA
Reply | Post New Message
Search Archives


Subject: Re: Zápis z 33. zasedání Ústřední knihovnické ra dy
From: Josef Schwarz <[log in to unmask]>
Reply-To:Josef Schwarz <[log in to unmask]>
Date:Wed, 14 Jan 2015 00:27:55 +0100
Content-Type:text/plain

Dobrý den,

> Na stránce http://www.ukr.knihovna.cz/zapisy-z-porad-ukr/  je k dispozici zápis z 33. zasedání Ústřední knihovnické rady.

rád bych se vyjádřil k věci možná poněkud marginální, a totiž k
příloze č. 1, která pojednává o změnách koncepce katalogizace v
souvislosti s novými pravidly RDA a o problematice většího počtu
autorů jedné publikace. Omlouvám se předem za jistou disparátnost
příspěvku (od konkrétního odbíhám k obecnému a od budoucnosti k
minulosti a zpět), ale třeba to dohromady dává nějaký smysl.

Překvapuje mě, že by AACR2 nebo kterákoli jiná pravidla omezovala
počet autorů, který je uveden v popisných či selekčních údajích.
Všechna (i mezinárodní) katalogizační pravidla mají charakter
doporučení a že katalogizační agentura (NK a spolupracující knihovny)
zvolila více restriktivní přístup, byla věc rozhodnutí. To se teď pod
tlakem zájemců mění. Ale třeba se mýlím a někdo z NK mě opraví.

Bohužel dochází ke skutečně jen velmi "mírnému pokroku v mezích
zákona" a dělá se to, co už mělo být uděláno dávno (tedy splácí se
dluh), ovšem vydává se to za pokrok. Vypadá to, že o tom, kdo bude do
katalogizačního záznamu zařazen a kdo nikoli, zase budou rozhodovat
knihovníci, nikoli požadavky a potřeby uživatelů, jak dokládá i
uvedený zápis: "bylo schváleno doporučení – uvádět záhlaví pro všechny
přímé autory uvedené na titulní stránce a významné ilustrátory a
překladatele". A co ti nevýznamní? A kdo vlastně určuje, co je
významné a nevýznamné? Co když se "nevýznamný" autor stane postupně
autorem "významným"? Budou se údaje kvůli úplnosti doplňovat zpětně?
Neučí se studenti knihovnictví už v prvních ročnících bakalářského
studia, že významnost informace určuje uživatel svou potřebou? A co
Ranganathanových pět zásad, z nichž jedna praví: "Každému uživateli
jeho knihu."? Tedy tomu uživateli, který bude pátrat po ilustracích
umělce, kterého kdosi "okádroval" jako "nevýznamného", "žádnou knihu"?
A to jsme pouze u ilustrátorů a překladatelů - kde zůstali grafici,
typografové a další významní spolutvůrci knihy jako celku? Nemluvě o
autorech úvodů, doslovů a dalších, tedy těch, kteří byli do koše
hozeni šmahem a rovnou? ("Nadále se z kapacitních důvodů nedoporučuje
uvádět autory dílčích částí publikací.").

Příklad z praxe: Podílel jsem se na přípravě publikace o jednom z
nejvýznamnějších českých typografů Oldřichu Hlavsovi (
http://akropolis.info/kniha/1539/Jde-o-to--aby-o-neco-slo ). Editorka
identifikovala cca 1700 monografií, které Hlavsa upravil. Tipněte si,
kolik je jich registrovaných v katalogu Národní knihovny (s explicitně
uvedeným Hlavsovým autorstvím - tedy Hlavsa coby typograf). Pokud
tipujete stovky, zmýlili jste se o řád. Je jich několik desítek. A to
je Hlavsovo jméno v některých záznamech uvedeno pouze v popisných
údajích nebo dokonce jen v poznámce, tedy běžným způsobem
nevyhledatelné...

Namítnete:
A) Katalog NK (a obecně katalogy knihoven vůbec) není bibliografií a
nemá nahrazovat primární badatelský výzkum.

Oponuji: Nemá ho alespoň podporovat? Tedy v maximální možné míře
zpřístupnit maximum informací (které samozřejmě pro skutečné badatele
vždy budou představovat jen základ jejich práce)?

Namítnete:
B) Pokrýt celou škálu jmen autorů z kterékoliv knihy (de facto
neexistuje ne-pragmatický důvod, proč by neměli být zachyceni třeba
techničtí redaktoři nebo jiné odpovědné osoby tohoto druhu) je v
běžném provozu katalogizační praxe nemožné, protože časově a tudíž
finančně nákladné (tak argumentuje rozklad v uvedeném zápisu z jednání
ÚKR).

Oponuji: Proč knihovny pořád uvažují v mantinelech 20. století? Proč
jsou odborné konference plné řečnických cvičení o webu 2.0, ale jeho
principy se v knihovnách a jejich katalozích prosazují tak pomalu a
tak řídce? Když by si každý člen této konference řekl (resp. byl
motivován k tomu), že jednou denně komplet zkatalogizuje jednu knihu,
kterou třeba právě čte nebo má doma nebo se mu dostala do ruky v
pracovním procesu (a mohou to být i unikáty doposud neznámé - např.
osobně mám doma dokonce řadu /českých/ knih, které nejsou v žádné z
českých knihoven), máme to při cca 10000 členech této konference a při
odpočinkových víkendech 2 520 000 zkatalogizovaných záznamů ročně, což
je číslo, které pětkrát přesahuje objem české tištěné produkce 20.
století (http://www.ikaros.cz/narodni-knihovna-cr-ukoncila-milenium-ceskymi-knihami-20-stoleti).
Když budeme méně optimističtí a budeme počítat pouze s 500
pravidelnými přispěvateli, kteří budou líní a zpracují jednu knihu jen
jednou týdně, získáváme za rok 26 000 záznamů, čímž se celá produkce
20. století zpracuje za cca 20 let. Zdarma. Nebo téměř zdarma. Počkat,
takže kdybychom s tímto začali v roce 1995, tak letos máme hotovo?
Pravda, v roce 1995 nebyl web 2.0 (a ani RDA a nic dalšího). Jsem
ovšem zvědav, co budeme říkat v roce 2035, protože v roce 2015 web 2.0
(a RDA a FRBR a další) zcela jistě je (a už se přemýšlí o webu 3.0:
http://en.wikipedia.org/wiki/Semantic_Web#Web_3.0 ). Říkáte, že v roce
2035 už stejně žádné knihovny, tak jak je známe dnes, nebudou?
Správně, nebudou, tedy alespoň pokud se budou v souladu s aktuálním
trendem (byť vyvolaným vnějšími tlaky a okolnostmi) stále více
byrokratizovat a stále méně se stávat "user-centered". A stále si
ztěžovat, že nejsou čas, peníze ani lidi, a proto nic zásadního nelze
změnit. Když vezmeme v potaz jisté odhady, že Google zdigitalizuje
(plnotextově!) kompletní celosvětovou (!) tištěnou produkci k roku
2033, není termín zániku knihoven (znovu a důrazně: tak jak je známe
dnes) k roku 2035 vůbec nereálný (viz též
http://www.ikaros.cz/centralni-knihovna-lidstva-muze-byt-kompletni-uz-v-roce-2033
- článek je z roku 2008, nyní se odhaduje, že Google úspěšně ukončí
digitalizaci kolem roku 2020 /viz
http://en.wikipedia.org/wiki/Google_Books/, ovšem při odhadu 130
milionů jedinečných titulů, jiné odhady udávají 300 milionů
jedinečných titulů, viz odkaz v ikarovském článku, což by spíše
znamenalo těch 15 let navíc). To datum (2035) vypadá poněkud
futuristicky, ale stačí se podívat právě o těchtýž 20 let zpět a
uvidíme historii: (v českém prostředí) (téměř) žádný web, (téměř)
žádné mobily, (téměř) žádné knihovnami digitalizované miliony stránek
v digitálních knihovnách, (téměř) žádné online informační služby. Jiný
svět, viďte? Rok 2035: (téměř) žádné právní překážky k tomu, aby se
uživatel přímou cestou dostal k plnému textu dokumentu, (téměř) žádné
knihy, které by nebyly zdigitalizovány, (téměř) žádní uživatelé, kteří
by chtěli chodit do knihovny jen kvůli tomu, aby se dostali k plnému
textu dokumentu, (téměř) žádné místo ve veřejném prostoru, kde by
nebyl přístup k internetu, (téměř) žádný člověk v předproduktivním a
produktivním, ale i důchodovém věku, který by nepracoval s počítačem a
internetem (pokud to nebude jeho svobodná volba, budou takoví a bude
jich se zvyšující se penetrací technologií do všech koutů našeho
života přibývat, možná vznikne i Česká protiinternetová strana)...
Chceme pracovat na tom, aby takový svět v roce 2035 skutečně byl, nebo
chceme mentálně (a tedy v řadě aspektů i fakticky) zůstat někde v 90.
letech 20. století?

Zpět od futurologického exkurzu k přízemní katalogizaci: Asi si
řeknete, co to ten člověk plácá, česká tištěná produkce 20. století je
bibliograficky dávno zpracovaná (resp. zkatalogizovaná), jak ostatně
dokládá i onen první odkazovaný článek v Ikarovi. Zpracovaná sice je,
ale:
1) nikoli v té úplnosti záznamu, se kterou nyní přichází RDA
2) záznamy byly po desítky let zpracovávany na různé úrovni úplnosti,
podle různých pravidel, měnily se formáty, leccos se ztratilo nebo
zkomolilo při různých konverzích, vyskytují se duplicity, triplicity
apod.

Potíž RDA a FRBR je v tom, že kvalita, kterou přinášejí, bude pouze
prospektivní, tedy bude se týkat nových záznamů, nikoli
retrospektivní, tedy nebude se týkat záznamů, které už zpracovány
jsou. Tedy pro ty uživatelské dotazy, které nejdou jen po aktuální
produkci (a takových je možná většina - ale vlastně, víme to? dá se to
aspoň odhadnout? Pí Tafatová, pomožte prosím!), to stejně zase bude k
ničemu. Ale knihovníci (celosvětově) si budou zase na různých
zbytečných konferencích hýčkat svá ega, jak se (opět) v tom svém
obůrku technologicky posunuli na úroveň doby.

Namítnete:
C) Katalogizace je složitá věc, člověk musí být proškolen, mít praxi a
nelze ji svěřit dokonce ani těm kolegům, kteří působí v jiných
odděleních knihovny, neřku-li úplným amatérům.

Oponuji: To je pravda jen zčásti. Složitost a náročnost katalogizace
je mýtus (udržovaný například tím, že se ve většině větších knihoven
katalogizuje v nativním marcovském formátu), byla-li by digitalizovaná
předloha, z 90 % by ji zvládl sofistikovanější program nebo nějaký
expertní systém (pane Žabičko?) - stejně tak si myslím, že i
nekatalogizátor by dokázal dosáhnout 90% úspěšnosti v případě, že by
pro to měl patřičné podmínky: vhodné uživatelské rozhraní, maximum
validovaných údajů, automatizované kontroly správnosti struktury
údajů, klastrování údajů etc. A pak by nastoupil supervizor, vrchní
správce, který oněch zbylých 10 % dočistí. (Rovněž může být - ten
vrchní správce - částečně automatizovaný - hlava mi třeba nebere, jak
mohou být dokonce i v jednom katalogu různá vydání téže knihy
zpracována s různou mírou úplnosti a správnosti v popisných i věcných
údajích - i s přihlédnutím k časovému odstupu, viz např. a)
http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=001575922&local_base=NKC,
b) http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=000073128&local_base=NKC,
c) http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=000175674&local_base=NKC
.)
Et voilà, simsalabim, za zlomek nákladů a času máme to, o čem pomazané
hlavy (ÚKR) tvrdí, že by to stálo moc peněz, že by to trvalo moc
dlouho a že o tom tím pádem prohlásíme, že to vlastně vůbec není
potřeba.

Řečeno ještě otevřeněji a možná poněkud nespravedlivě, ale upřímně:
domnívám se už nějaký čas, že Národní knihovna ČR jako národní
katalogizační agentura dlouhodobě selhává a klopýtá za požadavky
uživatelů v tom zásadním: rychlém, spolehlivém a co nejúplnějším
bibliografickém zpřístupnění národní tištěné produkce (díky alespoň za
to klopýtání, když to prozatím jinak "nejde"). V návaznosti na to si
myslím, že by totéž za zlomek ceny, rychleji, efektivněji a na úrovni
doby mohla dělat nějaká soukromá firma nebo agentura (opravte mě,
pokud se bludně domnívám, že k něčemu takovému např. v Dánsku už
přistoupili). Aby mě kolega Matušík neobvinil tentokrát nikoli z
politické, ale z nějaké ekonomické předpojatosti a temných cílů: Ne,
skutečně takovou agenturu nehodlám založit, i když mě to už několikrát
napadlo. Ale je to podle mě dobrý tip pro aktivnější kolegy, kteří
mají finanční zázemí, organizační schopnosti a chuť vnést konkurenční
prostředí i do knihovnického světa. Ekonomický model pro fungování
takové firmy by se jistě našel. Proč by měla "velká městská knihovna"
(na kterou /asi se myslí na MKP/ podle zápisu z jednání ÚKR chce
NK/ÚKR(?) přenést část /jak velkou?/ souběžné katalogizace: "Podpořit
finančně katalogizaci velké městské knihovny, která by mohla zajistit
rychlé a kvalitní zpracování produkce, kterou nakupuje.") brát za
záznam X (třeba 10) Kč, když jí někdo jiný za totéž nabídne Y (třeba
20) Kč?

---

Bludy? Sny? I ty jsou potřeba. I ty knihovnické. Nebo knihovní?;-)

Příjemné dny

Josef Schwarz

Back to: Top of Message | Previous Page | Main KNIHOVNA Page



LISTSERV.CESNET.CZ

CataList Email List Search Powered by the LISTSERV Email List Manager